Drazí bratři a sestry, dobrý den!

V dnešním evangeliu (Mk 5,21-43) se Ježíš setkává s našimi dvěma nejdramatičtějšími situacemi - smrtí a nemocí. Osvobozuje z nich dva lidi: malou holčičku, která umírá právě ve chvíli, kdy její otec šel požádat Ježíše o pomoc, a ženu, která už mnoho let krvácí. Ježíš se nechává zasáhnout naší bolestí a smrtí a činí dvě znamení uzdravení, aby nám řekl, že ani bolest, ani smrt nemají poslední slovo. Říká nám, že smrt není konec. Přemáhá tohoto nepřítele, od kterého se nemůžeme osvobodit.

Zaměřme se však v této době, kdy se o nemoci mluví stále, na druhé znamení, na uzdravení ženy. Více než její zdraví byly ohroženy její city: krvácela, a proto byla podle tehdejší mentality považována za nečistou. Byla odsunuta na okraj společnosti, nemohla mít stabilní vztahy, manžela, rodinu a normální sociální vztahy, protože byla nečistá, měla nemoc, která ji činila nečistou. Žila sama se zraněným srdcem. Co je nejhorší nemocí v životě? Rakovina? Tuberkulóza? Pandemie? Ne. Nejhorší nemocí v životě je nedostatek lásky, je to neschopnost milovat. Tato ubohá žena byla nemocná ztrátou krve, ale v důsledku nedostatkem lásky, protože se nemohla stýkat s ostatními. A nejdůležitější je uzdravení citu. Ale jak ho najít? Můžeme přemýšlet o svých citech. Jsou nemocné...? Ježíš je může uzdravit.

Příběh této bezejmenné ženy, v němž se můžeme všichni vidět (říkejme jí „bezejmenná žena“), je příkladný. V textu se píše, že se mnohokrát léčila a "vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu" (v. 26). Jak často i my se vrháme na nesprávné prostředky, abychom nasytili nedostatek lásky? Myslíme si, že nás dělá šťastnými úspěch a peníze, ale lásku si nekoupíš, je zadarmo. Uchylujeme se k virtuálnímu, ale láska je konkrétní. Nepřijímáme se takoví, jací jsme, a schováváme se za triky svého zevnějšku, ale láska není zdání. Hledáme řešení u kouzelníků a šamanů, abychom se nakonec ocitli bez peněz a bez klidu, jako ta žena. Nakonec si vybere Ježíše a vrhne se do davu, aby se dotkla jeho pláště. To znamená, že žena hledá přímý, fyzický kontakt s Ježíšem. Zejména v této době jsme pochopili, jak důležité jsou kontakty a vztahy. Stejně je tomu i s Ježíšem: někdy se spokojíme s dodržováním některých předpisů a opakováním modliteb, často je to papouškování, ale Pán čeká, až se s ním setkáme, otevřeme mu své srdce, dotkneme se jeho pláště jako ta žena, aby nás uzdravil. Protože když vstoupíme do důvěrného vztahu s Ježíšem, jsme uzdraveni v našich citech.

To je to, co chce Ježíš. Dokonce čteme, že i když byl tísněn davem, rozhlížel se po těch, kteří se ho dotýkali zblízka. Učedníci mu řekli: "Ale vždyť se podívej, jak se na tebe tlačí dav...". Ne: "Kdo se mě dotkl?" To je Ježíšův pohled: je mnoho lidí, ale on jde hledat tvář a srdce plné víry. Nedívá se na celek jako my, ale na osobu. Nezastavuje se před ranami a chybami minulosti, ale jde dál než k hříchům a předsudkům. Každý z nás má svůj příběh a každý z nás ve svém nitru dobře zná špatné věci ze svého příběhu. Ale Ježíš se na ně podívá, aby je léčil. Místo toho my se rádi díváme na špatné věci u druhých... Kolikrát, když mluvíme, upadáme do tlachání, které spočívá v tom, že o druhých mluvíme špatně, že z nich "stahujeme kůži". Ale podívejte se, co je to za životní obzor. Ne jako Ježíš, který se vždy dívá na to, jak nás zachránit, dívá se na dnešek, na dobrou vůli a ne na špatnou minulost, kterou máme. Ježíš překračuje rámec hříchů. Ježíš překračuje předsudky. Nezastavuje se u zdání, ale jde k jádru věci. A uzdravuje právě tu, kterou všichni zavrhli, nečistou. Ježíšův styl byl blízkost, soucit a něha: "Dcero..." Laskavě ji nazývá "dcerou" (v. 34) a chválí její víru, čímž jí vrací sebedůvěru.

Sestro, bratře, dovol Ježíši, aby se podíval na tvé srdce a uzdravil je. I já to musím dělat: nechat Ježíše, aby se podíval na mé srdce a uzdravoval ho. A pokud jsi již zakusil jeho vlídný pohled na sebe, napodobuj ho, dělej to, co dělal on. Rozhlédněte se kolem sebe: uvidíte, že mnoho lidí, kteří žijí ve vašem okolí, se cítí zraněni a osamělí, potřebují se cítit milováni - přidejte do kroku. Ježíš vás žádá, abyste se na ně dívali nejen navenek, ale i srdcem, abyste je nesoudili, ale přijímali. Skončeme se souzením druhých. Ježíš nás žádá o nesoudící pohled. Otevřeme svá srdce, abychom přijímali druhé. Protože jen láska léčí život. Kéž nám Panna Maria, Utěšitelka trpících, pomůže pohladit rány v našich srdcích, které potkáváme na naší cestě. A nesuďte, neodsuzujte osobní či společenskou realitu druhých. Bůh miluje každého! Nesuďte, nechte druhé žít a snažte se k sobě přistupovat s láskou.

___________________

Po modlitbě Anděl Páně Svatý otec vyjádřil svou blízkost obětem tornáda na jižní Moravě:

"Jsem na blízku lidem z jihovýchodní části České republiky, které zasáhlo silné tornádo. Modlím se za zemřelé a zraněné a všechny ty, kteří museli opustit své velmi poničené domovy."

Zdroj: Vatican News - česká sekce