Toho strýčka odmítám komentovat, ale Tvůj dopis mi zamotal hlavu. Je to vlastně k pláči, že většina křesťanů neví, co si počít s biblí. Je to „kniha se sedmi pečetěmi“, říkají, a tak mají alibi, aby si „knihu knih“ drželi od těla.
Na druhé straně máš jistě pravdu: I lidé dobré vůle to mají dnes těžké, aby našli přístup k bibli. V jednom však s Tebou nesouhlasím: Jen proto, že je nějaká kniha hodně stará, nemá už žádný význam? Vezmi si jen Desatero přikázání, ze kterých je i dnes většina podkladem zákonů. Myslím si, že je jedno, jak je nějaké kniha stará, je „vyřízená“ teprve tehdy, ztrácí-li spojení s lidským životem. A tady je právě ten zakopaný pes: bible má – o tom jsem stoprocentně přesvědčen – právě v naší době obrovský, životně důležitý význam. Má se to s ní jako se zámkem k tresoru: když neznáš správnou kombinaci čísel, sotva se ti podaří ho otevřít. Podobně většina lidí, která se chce zabývat biblí, rezignuje, protože k ní nemá vhodný klíč.
Ano, a tady jsem právě v úzkých: Takový klíč Ti jednou větou, ale ani jedním dopisem nemohu dát do ruky. Také se před tímto „zámkem“ /abychom zůstali u našeho obrazu/ během času navršilo mnoho překážek, které musíme nejprve odstranit. Co mám tedy dělat? Na jedné straně je Tvůj zájem o bibli nadmíru důležitý. Na druhé straně prostě nemám čas se zase hodiny mořit s psaním dopisů, a před vánocemi už vůbec ne! Nechám rozhodnutí otevřené a odesílám tento dopis – s nadějí, že pochopíš mé rozpaky.
Srdečně-Tvůj „strýček“ Gerd.