Tvůj dopis nebyl právě povzbuzující. Ale nepovolím. Ty jsi pěkný učitel náboženství: na jedné straně zdůrazňuješ, že bible je dneska tak „strašně důležitá“, což bys mi ale musel dokázat. A zároveň mě necháš s mými problémy na holičkách – to je tedy fér!
Ostatně před několika dny jsem mluvil s Monikou na téma bible a ona zabrala jako ryba na udici. Krásně uvízla v jedné diskusi, když ji ostatní jakožto „v církvi angažovanou“ chytili na stvoření: Stvoření světa v šesti dnech, měsíc a hvězdy upevněné na nebi – vědecky neudržitelné; Adam upečený z hlíny, Eva udělaná z jeho žebra: učiněný nesmysl; rození dětí a smrt za ukradené jablko: slaboduchost.
A Monika? Myslí si o bibli přibližně to, co já, ale v této ošklivé debatě nechtěla prostě ustoupit. A proto oponovala: To je přece míněno symbolicky. Pak se jí ale ostatní licoměrně zeptali, jak se ty symboly mají chápat a Monika zhasla.
Musím říci: V takové kruhové diskusi bych i já vypadal pěkně staromódně. Co bych tu měl uvést, než že je to opravdu nesmysl. ‚A pak mi určitě zcela chladnokrevně tvrdili, jak mohu věřit takovému nesmyslu jako je stvoření světa. Člověče, připadám si se svou včerejší vírou opravdu bezmocně a Ty nás chceš skutečně nechat ve štychu?
Ať se Tvé tvrdé srdce odhodlá! Čekáme na odpověď.
Martin a Monika
