Tenhle dopis Ti píšu v pozdní hodině /23.55/, kdy už asi dávno ležíš v posteli. Nemysli si ale, že jsi hrobař mého pozdního mládí, když ještě teď musím začínat se psaním. Vlastně jsem ti chtěl napsat už před vánocemi. Ale ten čas! Teď Ti mohu aspoň popřát šťastný a požehnaný Nový rok.
Teď k Jehovovým svědkům, se kterými ses opravdu čile utkal. Z jejich náboženské odvahy si můžeme pořádný kus odkrojit, ale ne z jejich výkladu bible. Kdo vytrhává slova bible ze souvislosti a ještě se vydává za biblickou autoritu, nutně musí šířit zlé omyly. Svědkové Jehovovi – jako sekty vůbec – se opírají jen o jisté spisy bible a pomíjejí ostatní nebo sestavují řetěz „padnoucích“ biblických místa a zamlčují ostatní, která vybočují z rámce. Klasický příklad jsou stále opakované předpovědi zániku světa, který Jehovovi svědci šíří – opírají se přitom o některá místa a vlastní „výpočty“. Přitom jsou jiná místa jako Mt 24,36 a 24,44, ve kterých stojí jasně, že nikdo nemůže znát tuto dobu. Ostatně pro každého čtenáře bible existuje nebezpečí, že zdůrazní místa odpovídající jeho situaci a chápání a pustí ze zřetele širší souvislost.
Ptal ses na autory bible. Tady musím začít zeširoka. Někdo udělal nějaký, pro sebe životně důležitý objev nebo zkušenosti. Jsou mu jasné souvislosti, při kterých Bůh působí. Čeho je srdce plné, tím ústa přetékají. Chce o tom nejdříve vyprávět, to znamená vyložit zkušenost, a k tomu si musí vyhledat vhodnou jazykovou formu. Protože se jedná o náboženskou zkušenost, může /v době, kdy mnoho lidí udělalo náboženskou zkušenost/ sáhnout k podobným jazykovým způsobům vyjádření.
O takových zkušenostech se přirozeně vždy znovu mluví, předávají se dál a připomínají /např. při bohoslužbě !/, zvláště když mnoho lidí /až celý národ jako Izrael/ udělalo stejnou náboženskou zkušenost. Nakonec jsou jedním věřícím, např. knězem, shromážděny, doplněny a sepsány, aby se tyto lidské zkušenosti s Bohem udrželi živé. Tak více či méně vznikají rozsáhlé jednotlivé spisy.
Jednotlivé spisy jsou po nějaké době opět zkušenými věřícími vytaženy jako „prameny“, redakčně přepracovány /tzn. výběrem a dodatky uvedeny na společného jmenovatele/ a tak sjednoceny v jedno „dílo“.
Otázka autorství je ovšem u bible ještě poněkud složitější. První spisy, pět Mojžíšových knih, které jsou pro Židy ještě dnes „Zákonem“ /hebrejsky tóra = poučení, naučení/, vůbec Mojžíš nenapsal. Jako většina biblických knih jsou postaveny pod autoritu jednoho tehdy významného muže. To je pro nás velice nezvyklé, ale tehdy vlastní autor ustupoval do stínu za proslulé jméno a za věc, kterou zastupoval. Mohly bychom říci, že tóra je napsána v Mojžíšově duchu.
Kdo byl nebo byli vlastní autoři, nevíme. Mohli bychom snad ještě rozeznat jejich rukopis. Když si kriticky přečteš obě první kapitoly knihy Geneze, uděláš podivuhodný objev: existují hned dvě „zprávy“ o stvoření /Gn 1,1-2,4a a 2,4b-2,25/ s opravdu rozdílnými a zčásti si odporujícími představami a jazykovými zvláštnostmi. Jak k tomu došlo? Takzvaný redaktor více nebo méně obratně zpracoval dohromady různé prameny. Můžeme ještě rozeznat sestehovaná místa /např. na jiném známém místě: Ex 14,21, kde se v jednom verši sešly dvě různé, vzájemně si odporující představy o přejití Izraele Rákosovým mořem/. Tehdejší redaktory to nevzrušovalo – logicky myslící moderní člověk ovšem přes takové „rozpory“ klopýtne.
Na základě vědeckých poznatků dnes můžeme v základních rysech odvodit vznik pěti Mojžíšových knih. První pramen pochází z 10. století před Kristem, autor používá pro označení Boha slovo „Jahve“. Proto se mu také říká Jahvista /J/. Okolo roku 800 př. Kr. se přidává další pramen /E/. Dá se poměrně lehce rozeznat od J, protože autor používá jako Boží jméno „Elohim“. V 7. století vznikl další pramen /Dt/, který zanechal stopy ovšem jen v knize Deuteronomium. Když byl Izraelský národ v babylonském zajetí /6. stol. př. Kr./, zhotovilo několik kněží další text, „kněžský spis“ /K/. A nakonec, v 5. století, shrnul redaktor čtyři prameny dohromady, k tomu předal jednotlivé tradice, které byly k dispozici z předešlých staletí. Tak vzniklo – na základě textu K – konečné znění pěti Mojžíšových knih, jak je dnes máme k dispozici.
Chceš-li, můžeš prvních pět knih Starého zákona srovnat s kolínským dómem: jako byla tato gotická katedrála v průběhu 500 let různými staviteli ztvárněna v grandiózní dílo, tak podobně pracovalo mnoho různých autorů více než půl tisíciletí na pěti Mojžíšových knihách – až ke konečné redakci.
A teď mám i já „redakční uzávěrku“!
Dobrou noc nebo také dobré ráno
Gerd