Téma týdne

Nedávno jsem se sešla s jedním blízkým člověkem. Moc hezky jsme si povídali o tom, co prožíváme, a nemohli jsme vynechat ani náš život s Bohem.

Bylo zajímavé, že jsme narazili na téma, které možná z vlastní zkušenosti znají mnozí - očekávání Boží lásky jako jakési odměny za naše jednání.

"Musím se Ti přiznat, že na sobě teď opravdu pracuji. Snažím se po všech stránkách zlepšit svůj život, a tak jsem nějak očekával, že se můj život pohne víc dopředu. Vlastně jsem si uvědomil, že očekávám od Boha za svou snahu nějakou odměnu", řekl mi ten blízký člověk.

Jak moc jsem to chápala! Kolikrát v životě jsem svůj vztah s Bohem stavěla tak, že si jeho lásku musím zasloužit? Kolikrát jsem si myslela, že mi požehná, jen když budu žít dokonalý život? Kolikrát jsem se snažila vše změnit sama a Boha vnímala jako někoho, kdo mě pozoruje a jen na základě mého snažení se rozhoduje, zda mi dá to, po čem toužím?

Nebylo by správné rezignovat na snahu žít co nejlépe. Ale náš život bude požehnaný ve chvíli, kdy nebudeme vnímat náš vztah s Bohem jako "něco za něco". Bůh nám chce žehnat každou chvíli našeho života. Miluje nás, ať už se nám daří nebo nedaří. Chce nám dát úplně všechno, ale potřebuje k tomu naše otevřené srdce. To je to první a jediné, co od nás Bůh chce. Vše ostatní už může doplnit On sám.

Boží láska, pomoc a požehnání k nám jsou bezpodmínečné. My lidé často takovou lásku z našich životů neznáme, proto je pro nás těžké tomu uvěřit a pochopit.  Bůh po nás nechce vztah ve stylu něco za něco. Nechce, abychom mu sloužili jen proto, aby nám dal něco nazpátek. Chce, abychom mu věřili a dovolili jeho lásce působit v našich životech.  Abychom ho milovali natolik, že služba Jemu (a druhým) se stane jen součástí dynamiky našeho vzájemného vztahu. Dovolme mu milovat nás prostě jen proto, že jsme.