Takhle dostanete do obrátek i nejunavenějšího teologa. Tak dobře – co nejstručněji zaujímáním stanovisko k diskusi o stvoření.
Nejprve, nemusíte si nechat vzít vítr z plachet, protože ti velcí kritikové bible ji zpravidla nečetli nikterak přesně, jestli vůbec. Ano, a pak tvrdí takové věci jako „rození dětí a smrt jako trest za ukradené jablko“. Měli byste jim klidně dát na srozuměnou, že pomlouvají něco, co vůbec neznají, a tomu se říká mít předsudky!
Když si to místo vyhledáte – v první knize bible /Genesis/, 3. kapitola, verš 16-19 /Gen 3,16-19/ - pak si rychle povšimnete, že ze souvislosti vyplývá poněkud jiný smysl. Žena, která chce být jako Bůh, tedy na něm nezávislá, pocítí bez něj svou přirozenou závislost: „dychtí po muži“, i když jí připravuje těhotenstvím bolest a trápení a vládne nad ní – nejen v tehdejší době. Muž, který chce svůj život vzít samovládně do rukou, a proto vypovídá své společenství s Bohem, pozoruje, že je bez ochrany vydán přírodě a jejím silám. Smrt patří /verš 19/ k břemeni lidského života, ale v této souvislosti se nejeví jako trest za touhu člověka po samovládě, ale spíše jako „vysvobození“ po svízelném životě.
Mimochodem, nikde v bibli není nic o nějakém jablku. Jaké „plody ze stromů“ /Gen 3,2/ jsou míněny, není podstatné, protože nejde o zakázané ovoce, ale o „neposlušnost“, tzn. nakonec zradu na přátelství s Bohem /přestoupení zákona lásky/.
Všimni si, že u plodů jde o obraz. Tím je zároveň vyjádřeno něco, co je pro většinu naprosto nové: Bible nespadla s nebe, ani nebyla napsána lidmi podle Božího diktátu. /Tak nějak se na svůj korán dívají muslimové/. Spíše různí lidé udělali zkušenost s Bohem a tuto zkušenost pak sepsali v lidských obrazech a způsobu myšlení své doby. Proto dnes odborníci nazývají biblické spisy „Boží slovo v lidském slově“. A to už člověk musí být opravdu naivní, aby považoval představu starého Orientu o světě /slunce umístěné na nebeské klenbě atd./ nebo na šest dní rozvrženou dobu stvoření za Boží zjevení.Také často velmi krásná a hluboká obrazná slova jsou přirozeně součástí lidské výpovědi. Tak autor vyprávění o stvoření Gn 2,4-25 určitě nevěděl, jak vnikl člověk. Ale jedno znal: Člověk pochází z látky, ze které jsou všechny věci v přírodě /jméno Adam znamená „muž ze země“/. Takovým způsobem se došlo k působivému obrazu o člověku vytvořeném „ze země“, kterému Bůh „vdechl“ život.
Podobně je tomu i se vznikem ženy z mužova „žebra“. Hebrejské slovo pro „muže“ je íš, pro „ženu“ iššá /“z muže“/. Co bylo více nasnadě než obrazem o žebru opsat tehdejší závislost ženy na muži, ale také její blízkost mužovu srdci: Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě …“ /Gn 2,24/.
Krátký smysl dlouhého psaní: Bibli musíme – k údivu mnoha zbožných křesťanů – především považovat za „dílo lidské“. K tomu se hodí ještě další vědecký poznatek: Bible není v žádném případě jednolité dílo, ale sbírka spisů různých autorů, tak říkajíc malá knihovna knih. Které vznikaly v období více než 1000 let. Přikládám seznam jednotlivých spisů a jejich zkratek, abyste měli lepší přehled. Stačí to prozatím?
Srdečně – Váš Gerd
