Aleluja rozkvetlo v srdcích prvních Ježíšových učedníků a učednic onoho velikonočního rána v Jeruzalémě … Zdá se, jako bychom skoro slyšeli jejich hlasy: hlas Marie z Magdaly, která jako první viděla zmrtvýchvstalého Pána v zahradě blízko Golgoty; hlasy žen, které ho doprovázely a které – vystrašené a šťastné – běžely podat učedníkům zprávu o prázdném hrobu; hlasy obou učedníků, kteří se vydali smutní na cestu do Emauz a vrátili se večer do Jeruzaléma plni radosti z toho, že slyšeli Ježíšovo slovo a znovu ho poznali „při lámání chleba“; hlasy jedenácti apoštolů, kteří ho týž večer viděli, když se mezi nimi objevil ve večeřadle, ukázal jim rány po hřebech a kopí a řekl: „Pokoj vám!“ Tato zkušenost jednou provždy vepsala aleluja do srdce církve! A také do našeho srdce.
(Benedikt XVI. Regina Caeli, 24. března 2008)
